Letí, letí, pololetí!

Co vás stresuje v lednu? Čtvrtletní DPH a blížící se termíny daňových přiznání? Splácení půjček na vánoční dárky a kila nabraná svátečním režimem? Účet za topení? Přívaly sněhu ve městě, když se máte ráno dostat do práce, nebo jeho nedostatek na horách, když se blíží půl roku předem zaplacená dovolená?

Není toho málo, že? A pokud jste rodiče, musíte si pravděpodobně ještě, vedle místa na vlastní stresy, udělat místečko i pro stresy plynoucí ze školní docházky nejmilejších dětiček. V lednu začíná přituhovat všem těm ročníkům, kterým jde o postup do vyšší vzdělávací instituce nebo o zdárné ukončení té stávající. Pololetní vysvědčení přestává být nedůležitým papírkem dobrým leda tak pro první výzvu, že něco není v pořádku. Pololetní vysvědčení v hraničních ročnících spolurozhoduje o dalších možnostech našich ratolestí a o našich bezesných nocích věnovaných pochybnostem o tom, jestli to všechno dobře dopadne.

Pro moje rodiče pololetní vysvědčení pravidelně znamenalo, že táta koupil růžičku a utíkal klepat na dveře mého aktuálního vyučujícího předmětu matematika. Jakkoliv byla moje momentální situace beznadějná, otec mi vždycky zařídil „dodatečné prozkoušení“, čímž se hlavně a především zbavil svých bezesných nocí a přehodil je na mě.

Zatímco ostatní děti měly dávno známky uzavřené, můj klasický matematický výsledek 4-5 závisel od last minute výkonu vytuněného dvaceti doučovacími lekcemi za tři dny. Lezlo mi to na nervy, ale nepamatuju si, že bych z toho výsledku měla nějaký existenční vítr. Tušila jsem, že od toho záleží barva mé budoucnosti, ale vůbec jsem to neviděla v kontextu. Rodiče viděli pouze ten. A v temných barvách. Zásobovali mě nejrůznějšími succes příběhy dětí svých kamarádů a mysleli si, že mě tím motivují. Strašili mě osudem zkrachovalých černých ovcí z rodinného kruhu a mysleli si, že mě tím poučují. Zakazovali mi chodit na tréninky volejbalu a mysleli si, že mě tím trestají.

A za mými zády pletli pojišťovací záchrannou síť. Ta záchranná síť se skládala z případných vlivných přátel přátel přátel a její úkol byl zabezpečit mi umístění v pokračovacím vzdělávacím ústavu hodného barevné budoucnosti. Nějak se povedlo, že jsem do té sítě nikdy nemusela spadnout a požadované vzdělání dosáhla i přes neutěšené předpovědi. A jak to už v ironii osudu bývá, teď mám vítr z pololetí já - a dětem je to fuk.

Září vám září v kalendáři?

Ve vesmíru existuje jedno pravidlo. Stejně jako se děti těší na prázdniny se rodiče těší na jejich konec. Poznáte to podle uječených matek spratků trpících po dvou měsících ponorkovou nemocí a zdivočelostí bez řádného režimu. Osobně si myslím, že období konce srpna je zlatým dolem super mega first minute prodeje táborů pro příští léto.

Ale pojďme k jádru věci. To, co budete v příštích týdnech jako rodiče školou povinných dětí řešit, je především: zářijový rozpočet, kdo s kým chce a nechce sedět v lavici, ve školní jídelně nejím, rodinnou rozvrhovou logistiku na úrovni složitosti řízení letového provozu nad Evropskou unií a kde se prokrista furt berou ty octomilky.

Internetové diskuze znalých rodičů se při probírání školních investic pohybují v částkách od 5 do 10 tisíc. Zapomeňte na lázně, brašnička se spajdrmenem, heloukity mobiliář pro princeznu, propiska za dvě stě, bačkůrky dle zdravotních doporučení, to všechno a mnohé další jsou radostné položky vašeho zářijového rozpočtu. Mají navíc tu rozpínavou vlastnost, že vám budou dělat společnost celým rokem průběžně.

Co se týká toho managementu. Existují šikovné plánovací kalendáře, které vymyslely matky se schopnostmi generálů velkých vojsk. Můžete je používat jako základní informační systém, jsou praktické, mají veselé malůvky a optimistický vzhled, že se to nějak zvládne.

Zpráva pro ty, kteří se furt nemohou dopočítat: ne, ještě nikdo nevymyslel, jak sladit normální pracovní čas plného úvazku + dojíždění do místa bydliště a deadline, dokdy si musíte vyzvednout dítě ze vzdělávacího ústavu...

Pozn.: Pro rodiče dětí starších dvou let jsou za účelem rodinného plánování vhodné i propracované aplikace chytrých telefonů. Poproste děti, naučí vás s nimi pracovat.

Také slýcháte od dětiček směsici odmítavých zvuků při otázce ústavního stravování? I když si o školních jídelnách můžete myslet cokoliv, ruku na srdce. Povede se vám v průběhu týdne nabídnout dětem stejně pestrou stravu jako tabulky schválené ministerstvem? Držím palce, ale nejspíš ne. Proto mám pro nás, rodiče, malou výzvu. Štve vás úroveň obědů ve školních jídelnách? Ukažte, co je ve vás a připravujte dětem (alespoň) zdravé svačinky. Uleví se vašemu svědomí, že tolerujete systém. A rebelujícím dětem ukažte, co posbírala blogující britská školačka Martha Payneová za výtvory kuchařek tamních škol. Pak si začnou vážit i čočkové :-).

P.S.

Octomilky se berou ze zapomenutých zdravých svačinek ze dna aktovky. Zabírá na ně spolehlivě jen jedna věc: vyklízení školní tašky v den použití pod hrozbou zákazu elektroniky na (ne)určitou dobu. Což je ostatně jediný výchovný prostředek, který zabírá univerzálně...

Xénia Křížová

Jak si užít dovolenou, když nikam nejedete

Musíte během letních prázdnin zůstat v práci? Nenechte se semlít dovolenkovými fotkami, které na vás vyskakují ze sociálních sítí, televize a mobilů. Váš čas zaslouženého výletování letos teprve přijde, nebo si dovolenou v zahraničí, či v místních luzích a hájích musíte odepřít úplně? Když se ale na dva měsíce plavkové špičky podíváte ze správného úhlu, můžete si je parádně užít.

Jak se nezbláznit z cestovního šílenství

Pár nešťastníků bloumá osiřelým pracovištěm a mlčky si pokyne na znamení, že plně chápe neopálený a otrávený obličej. Zbytek kolektivu mezitím z gusta lemuje chorvatské pláže… Můžete se cítit sami, obzvlášť když jindy plnému dřezu v kuchyňce kraluje jen váš hrníček. Proč ale? Využijte jedinečnou šanci a předveďte vedení, jak skvělý zaměstnanec jste. Předně máte hromadu času, jelikož vás nikdo neúkoluje, nebo nemusíte kontrolovat ostatní, zda plní svěřené úkoly, jak mají. Na co ale čas máte, jsou resty. Vyřiďte staré e-maily, ukliďte si skříňku, najděte pod lejstry stůl a pod zachmuřeným výrazem recepční. V okurkové sezóně poznáte kolegy, se kterými běžně nepřijdete do styku. Tím navážete nové kontakty, což se vždy hodí. Hrozí, že odhalíte chyby, které jste napáchali vy, nebo ostatní, ale zároveň vše můžete v tichosti opravit. Vymýšlejte zlepšováky, zjednodušováky a nenechávejte si je pro sebe. Až se ostatní vrátí, stane se jedna ze dvou věcí. Buď si pomyslí, že jste se z nudy pomátli a jste zbytečně aktivní, nebo přispějete chytrým nápadem týmu a to se vám v dobrém vrátí. Kdo by nechtěl mít potěšení z vlastní užitečnosti?

Zvedněte si náladu v práci

Přesto hrozí, že vás bude otravovat špatná nálada. Přece jen jste online a všude to vidíte. Kde se kdo koupe, jaký má to a ono pole cestou zlatou barvu, fotky snídaní, obědů a večeří a to vše na rádoby uměleckých fotkách, protože dnes je s mobilem a photoshopem „profíkem“ každý. Odpojte se na chvíli a rozhlédněte se. Co vidíte? Neosobní prostředí, kolečko od hrníčku na stole, sešmajdané sandály? Změňte to. Doneste si na pracoviště věc, která vás dobíjí energií. Fotku milované osoby (případně psa, nebo guláše se šesti), kytku, či talisman. Nebudeme vás nutit donést si nafukovací balon, díky kterému si zlepšíte páteř. Zaprvé budete v tramvaji vypadat jako soukromník, zadruhé, kdo ho má vůbec doma? Jestliže chcete kvalitnější posezení, půjčte si tu nejméně opotřebovanou od kolegy (většinou je to ten, kdo je v práci nejméně, takže si třeba ani nevšimne, že jste ji prohodili se svou). Další výhody se nabízejí samy. Když kolem nikdo není, záhadně se vám neztrácí jídlo. Taky máte spoustu ovoce, pokud ho vaše firma odebírá, mléka, sušenek a kávovar je plně k dispozici. Když na to přijde, práce je fajn, protože si odpočinete od rodiny, se kterou nemusíte být non stop. Co si budeme nalhávat, o tom na dovolené můžete jenom snít.

Zútulňujte

Protože dovolenou čerpáte doma, máte navrch nad vykradači bytů, kteří v práci jsou. A vy jim tu jejich můžete parádně kazit. Na cestách nikdy nemáte jistotu, že mezitím, co si v letních botách vykračujete po horkém písku, ty zimní vesele mizí z baráku. Být doma a odpočívat přináší spoustu možností ke zvelebení bytu. V dnešní době je moderní DIY – udělej si sám. Internet je plný skvělých nápadů, jak si levně a vkusně zvelebit hnízdo. Vymalujte stěny, šoupněte nové kytky za okna, opravte kapající kohoutek. Stejně jako v práci, máte i doma čas na staré resty. Vhodný čas konečně vyhodit vánoční stromek, nemyslíte? Zatočte s výmluvami a pusťte se do toho.

Doma nejlíp

Člověk se kvůli moři trmácí tisíce kilometrů do nějaké vesnice a nakonec zjistí, že by mu místní vykrmení komáři v pohodě unesli kufr do chatky. Místo toho, aby se kochal krásami vlastního města, dělá takové vylomeniny. Vy v sobě objevte vlastence. Kdy jste naposledy byli v divadle, muzeu, nebo na hradě, co by kamenem dohodil? O dovolené rádi poznáváme nová místa, nemusíme za nimi jezdit až za humna. Od věci není ani lenošení na trávě s oblíbenou knížkou v ruce.

Nad celým tím šílenstvím kolem dovolených se stejně můžete jenom smát. Za pohodovými fotkami a esemeskami stojí stres kolem balení zavazadel, výdaje, ponorková nemoc, dlouhé cestování a ve finále googlování exotických nemocí. Neutápějte se v sebelítosti. Je to taky vaše léto, tak ať si ho užijete, jak se patří.

Petra Macháčková

Všechny ty Poprvé a Naposledy

Jak sleduji od narození moje dvě ratolesti vidím to tak, že (kromě jiného) je rodičovství jakousi opravní šancí od života podívat se znova na ty pasáže dětství a dospívání, které si už dávno nepamatujeme. Díky zkušenostem se nám tím pozorováním stanou některé souvislosti jasnějšími, pochopíme příčiny a důsledky a také zaplníme bílá místa své vlastní historie. Je to taková celkem milá hra na puzzle. A také hra na Poprvé a na Naposledy.

Od první počůrané tyčinky s dvěma čárkami se zapisují, archivují a dokumentují všechny roztomilé “Poprvé”. První center pravačkou do podbřišku, první kontrakce, poslední kontrakce, první den života, první úsměv, prdík, zoubek, krůček, slovo, poslední plenka, první den ve školce, poslední den ve školce, první den ve škole, první vysvědčení. Čím víc máte dětí, tím víc Poprvé a Naposledů zažíváte. Ovšem tím méně z nich máte čas si všimnout, obrečet a zaznamenat na kameru. Některé jsou samozřejmě důležité a patřičně se slaví, obecně jsou však všechny dobré leda na to, aby nám připomněly, jak ten čas letí, jak děti rostou a jak my stárneme.

Ještě pár dnů neučení se ve školách a je tady vysvědčení 2013/2014. Také už dobré dva týdny po cestě městem i lesem klopýtáte o skupiny dětí na výletech? Z mých studijních červnů v osmdesátých a devadesátých letech si pamatuju leda pocení se před tabulí na last minute možnostech opravit si známku z některého z exaktních předmětů. Do posledního dne před uzavřením známek, a někdy i s lehkým přesčasem, jsem doufala, že mě osvítí náhlá genialita a nebudu mít na vysvědčení čtyřky. Čtyřky z matiky, z fyziky a z chemie. A k tomu samé jednotky. Celý gympl. Před pětkou mě zachránila jen finta s půjčením si sešitů od o rok starší kamarádky. Studovala jsem učivo dopředu a pracně sbírala alespoň malé jedničky za rychlejší řešení příkladů, než byly spočítány veřejně na tabuli. Když mě, dříve než ostatní, díky talentovým zkouškám přijali na vysokou školu, svoje pohrdání matematikou (a matikářem) jsem dala najevo tím, že jsem mu až do konce školního roku seděla na hodinách zády, s knížkou na kolenou. Což o to, poslední vysvědčení v životě jsem měla na háku. Horší je, že si teď neumím... spočítat hypotéku...

Xénia Křížová

Fikané jaro

Přivítejte jaro bez stresu. Tento rok jinak, s pomocí INTERSPAR pressu. Pohodlně a s noblesou, novou sílu do žil vám naše odhalení přinesou. Pár veršů, abychom objasnili, že zbavit se zimního harampádí je ve skutečnosti hračka.

Opálení ptáci se plni energie vrací z teplých krajin a nad ránem znovu podkreslují kulisu při vstávání. Ať už si střihnou duet se sousedovic cirkulárkou, nebo se vám poflakují kolem stodoly, věztě, že jaro je tady. Nádherné jaro, konečně. Magazíny nabádají k očistě těla i obydlí. Musíte se za prosperující bříško stydět? Údajně ano. A co teprve okna, přes která do obýváku proudí příjemné přítmí? Proč je neumyjete a celý den nemžouráte?

Co naplat, každý rok se pouštíte do očistných kúr, jelikož plavková sezóna je za rohem, stejně jako tchýně se svým káravým pohledem: „Jakže? Vy negruntujete?!“

Pokud nežijete sami, případně s narkoleptickým papouškem, jarnímu šílenství se nevyhnete. Zřejmě vyfásnete seznam úkolů, který musíte splnit, pak celou robotu předělat, protože jste to odflákli, načež jste posláni na nákup, abyste doma nezacláněli, zatímco se váš seznam úkolů plní podle představ diktátora v trepkách. Fajn, v tom případě se kochejte rozkvétajícími stromy a módními kreacemi kolemjdoucích, kteří se vykuklili z vaťáků.

ILUZE O CESTĚ ZA ZDRAVÍM

Je vhodný čas přistoupit k tělesné očistě. Všude čtete, že je třeba regenerovat plíce, samozřejmě játra a žaludek si nad vzpomínkou smažených řízků leda popláče. Uvědomte si, že dojem detoxu vyvolává pár logických detailů, díky jejichž odhalení celé sebemrskačství s klidem hoďte za hlavu.

Předně vypadáte jako moderní člověk, když si zatrhnete hnusné kouření. Pravdou ale je, že se oblíbené cigaretky nevzdáváte. Pouze víc kouříte venku, tudíž nesmrdíte doma a v kanceláři. Zároveň svítí sluníčko, takže chytáte příjemnou barvu, případně máte růžové tváře, pokud kouříte za hlavní budovou v průvanu u kontejnerů.

Stejný dojem, že o sebe dbáte navodíte na znovu otevřených zahrádkách. Nehodláte totiž popíjet v zakouřených tmavých lokálech. A tak jdete ven. Při cestě za vychlazeným pivkem mimoděk absolvujete procházku. Procházku poznáte podle toho, že potkáváte pejskaře, kteří nedávno odpárali podšívky bundiček jorkšírům. Chcete-li procházku podpořit kondičním během, můžete za pejskařem zavolat „gay“, s nekonkrétním určením, jestli myslíte majitele, nebo psa. Vězte, že rozkmitáte celý park.

A tím navazujeme na neodmyslitelné shazování zimních nadbytečných kilogramů. Ale prosím vás, nač se trápit dietou? Vždy v březnu vypadáte hubenější, protože vaši postavu si blízcí matně pamatují z loňského podzimu. Teď, když odložíte svrchník a procházíte se ve svetru, samozřejmě vypadáte štíhlejší.

Nestresujte se odpíráním toho, co máte rádi, jestliže vám to nezakáže lékař, či manželka. V opačném případě omezte přísun škodlivých látek týden do výplaty. Stejně se tak budete muset zachovat. Pak nezapomeňte všude prohlašovat, že letos držíte jarní očistu. Budete trendy.

PSYCHICKÁ POHODA, TO JE TO, OČ TU BĚŽÍ

Patříte mezi lidi, kteří fungují na solární energii? Sezóna je tady. Nevadí, když zlý tramvaják nepočká a přibouchne vám dveře před nosem. Potuňte sluchátka a s úsměvem počkejte na další spoj. Potkáváte přátele. Na zahrádce, prvních výletech, čerpáte nové zážitky a nosy boříte do jarních kolekcí oblečení. Na jaře je tolik příležitostí jak si zvednout náladu. Můžete se smát dětem, že jim končí jarní prázdniny, koukat na holky v minisukních, nebo si novou minisukni pořídit. Chodit randit ven, nebo si konečně vychutnat ticho doma, protože dupající ochmelkové ze sousedního bytu nejsou doma, ale randí venku. Taky máte větší pohodu v práci, jelikož šéf je neustále na pracovních obědech mimo (vysedává po zahrádkách) a vůbec se na práci soustředíte. Kolegové totiž kouří za hlavní budovou u kontejnerů. Jaro tedy mimoděk podporuje i kariérní růst.

Nepropadejte jarní depresi, která jde ruku v ruce s očistou. Užijte si efesní sluníčko a běžte se proběhnout po parku.

Petra Macháčková

Která zvás je matka, ať zvedne ruce – pokud je má volné

Tak jsem se za tu mateřskou praxi naučila, že není ani tak důležité, jak mě ocení ti ostatní, ale spíš, jak se ocením já sama. Tudíž si nepotrpím na kytkosvátky s připravenou vázou, ani s nastrčeným prstíkem na nějaké to zdobení. A kdybyste se mě zeptali, co si myslím o dni (jediném dni!!!) oslavy matek, tak vám řeknu, že bych radši, aby to bylo naopak. 364 dnů si na nás v dobrém vzpomeňte a v ten jeden klidně nemusíte ani jedinkrát.

Určitě znáte tu pohádku. Ani nahá ani ustrojená, ani pěšky ani na voze, ani ve dne a ani ne v noci... Něčím takovým prochází můj mateřský mozek na každé cestě k tomu výše jmenovanému sebeocenění. Ještě jsem nepotkala matku, která by, vyladěná jako francouzský šanson, byla univerzálně spokojená s tím, jak to matkovství provádí a jaké s tím má výsledky. Leda osvícené babičky, které spokojenost s tím, jak to všechno s jejich dětmi dopadlo, často a rády s nadhledem propagují. Ale ty to mají lehké, protože už vědí, že to dobře dopadlo. My ostatní zatím, stále v průběhu aktivní služby, pochybnosti snídáme, obědváme i večeříme. A která z nás ne, ať hodí dudlíkem.

Ve výchovném procesu se občas cítím jako stratég, který pracuje s několika desítkami nestálých proměnných, na základě kterých má vypracovat absolutně spolehlivý plán. Přepočítávám souřadnice, všechny svá rozhodnutí podrobuji prověrkami správnosti, vyčkávám v pozadí, protože žádná (dětská) kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Nebo reaguji okamžitě v první linii, protože ohýbej mě mamko... Nechávám dětem jejich prostor podle demokratických trendů 21. století a zároveň jsem docela spokojená s tím, jak jsem vychovaná já sama, ačkoliv jsem výchovu dostala všelijakou, jen ne svobodnou...

Kde je ta moudrá Baboraď, která mi řekne, jak je to správně? Nikde není. Jsme v tom každá sama za sebe. Asi proto někdo vymyslel ten svátek matek, aby ostatním připomněl, že by nás alespoň občas mohli všichni pochválit. A tak dojatě koukám na ruční práci mého mladšího školkoupovinného syna, který pro mě ke dni matek vlastnoručně namaloval kytičku a k srdíčku na kartonu přišil velký barevný knoflík. Pod knoflíkem je s betonovou jistotou všech definicí napsáno: „Maminky jsou jako knoflíky – drží nás všechny pohromadě.“

Xénia Křížová